15.12.2015/ Den, kdyz jsem spadla

15. prosince 2015 v 20:22 | Kat |  Deníček
Znáte ten pocit, když se vám všechno hroutí pod rukama? Kdy vaše naděje odchází? Kdy si uvědomíte, že vše co děláte vlastně za nic nestojí? Ne? Pak, máte mou upřímnou gratulaci...

Dovolte mi, aabych se představila. Jsem Kat. Obyčejná holka, bez trochy sebevědomí, holka, která se utkala s anorexií a na chvíli vyhrála, holka, která ovšem dne 15.12 2015 padla. Padla jsem na dno. Nechci znít teatríálně, nechci znít jako ukňouraná puberťačka, která pláče nad svým hrozně těžkým životem.
Ano, mé problémy jsou banální.
Ale zasáhly mě. Vlastně už mě zasahují pár měsíců. Pár měsíců balancuji, zatím jsem nikdy nespadla. Dneska mě to semlelo...
Tak trochu se stydím napsat, co se mi stalo. Ne, nezjistila jsem, že za měsíc umřu... ani mi za měsíc neumře žádný z mých příbuzných. Ani nikdo blízký mému srdci nezemřel. Ani mě nezasáhla žádná přírodní katastrofa.
Nic. O to je to horší. Kdyby mi dům vzala voda, měla bych pocit, že mám na svou truchlivou náladu právo. Já na ní však právo nemám.
Co se mi stalo?
Hm...
Jen jsem zjistila, že všechno o co se snažím, stojí za nic.
Před dvěma měsíci jsem nastoupila na vysokou, plná deálů, nadšení a motivace. to všechno se vytratilo během prvního týdne, kdy mi bylo oznámeno, že:
1) Neumím kreslit
2) Jsem mimořádně nechápavá
3) Chybí mi prostorová představivost
4) Jsem člověk bez talentu.
...přesto jsem si myslela, že to půjde. Že se ze mě stane přece jen jednoho krásného dne architektka, která bude plnit lidem přání. Měla jsem pocit, že pokud zatnu zuby a budu se snažit, tak zvládnu všechno...
Hádejte co. Nezvládnu. Dělala jsem maximum. Chodila jsem spát ve čtyři, vstávala jsem v šest, klidně i několik nocí za sebou, jen abych všechno stihla v termínu. Jenže jsem po pár týdnech zjistila, že to nezáleží jen na mě. Narazila jsem na nepřekonatelnou překážku, na pedagogy, kteří dělají vše proto, aby člověku ukázali, že je k ničemu, že nestojí za nic.
Ano, pár měsíců jsem trpěla, doufala, že to přejde, představovala jsem si své budoucí povolání.
A dneska přišel zlom. Hodnocení mé snahy o kresbu: "Fuj, to jste mi neměla ani ukazovat!" Hodnocení mé desetihodinové práce: "Na téhle škole nemáte co dělat." (Přeloženo do češtiny: snažte se, jak chcete, stejně se dál nedostanete.)

Tohle všechno je výsledek mého snažení.

Oslím můstkem se možná pomalu dostanu až k jádru pudla. Jak jsem zmínila, před pár lety jsem se poprvé setkala s ANOU. Byla jsem na to bídně, když jsem se rozhodla, že se s ní zase rozloučím... O tom možná někdy později... Nicméně ANA se dost často vracela. Vždycky když nastalo nějaké krizové období, utekla jsem k ní, jelikož hlavovění... to je vlastně jediná věc, ve které jsem dobrá.
Chápu, že pokud tohle čte někdo, kdo s anorexií zkušenost nemá, tak si pomyslí, že jsem naprosto padlá na hlavu. Neberru vám to. Padlá na hlavu jsem, mám na to i papír...

Kdo s ANOU zkušenost má, asi jen souhlasně pokývá hlavou...
Dobrá: zde je oznámení... Dneškem počínaje vítám ANU opět v mém životě. Proč o tom píšu na blog?
Ani nevím, v minulosti pro mě byl motivací, pomáhal mi v těžkých chvílích. Tak doufám, že pomůže zase.

Vaše Kat
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cassey Cassey | Web | 15. prosince 2015 v 21:30 | Reagovat

úplně s tebou souhlasím, žiju si svůj "normální život" a pak přijde malá krize a já zase přestanu jíst, většinou se to jen tak přežene, ale teď chci znova sobě i okolí ukázat, že jsem dobrá ♥

2 Thinhappy Thinhappy | Web | 16. prosince 2015 v 21:49 | Reagovat

Tohle chapu, jelikoz sem ze stejne "branze" ;) snad se ti povede lip.obcas je lepsi na nazory druhych se proste vysrat. A pedagogove taky obcas zavidi a boji se konkurence..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama